Práce s energií

Práce s energií – můj příběh

 

„Šťasten, kdo ještě doufat může,
kdo se může vynořit z moře
omylů. To, co nevíme, to nám
právě chybí, a to co víme, je nám
k ničemu!“
(J. W. Goethe: Faust)

Na práci s energií se dívám jako na „hru s ohněm“. Dá se jí opravdu velmi pomoci, ale také ublížit. Vždy záleží na tom, kdo s ní pracuje a jaké má skutečné úmysly.

Je to už mnoho let, kdy se u mě objevila touha pracovat s léčivou energií. Až později se ukázalo, že touha měla své opodstatnění, neboť se jednalo o schopnost, kterou jsem rozvíjela po několik životů. Zajímavé bylo, že jakmile jsem se za tímto účelem rozhodla pro nějakou metodu nebo techniku, absolvování kurzu bylo vždy zmařeno. Nakonec jsem pochopila, že tímto směrem má cesta nepovede a byla jsem donucena o této věci hlouběji přemýšlet. Mnohé jsem nastudovala a z praxe pochopila, např., že energie je všude kolem nás, že my sami jsme z ní utkáni, že je k dispozici všem bez rozdílu, a že do určité míry s ní může pracovat úplně každý. Vždyť, když matka přiloží ruku na tvář svého dítěte, působí energeticky. Když na někoho myslíme s láskou nebo ve zlobě, působíme energeticky. Když se procházíme v lese, příroda na nás působí energeticky… a my na ni taktéž… Vždyť podle prosté fyziky… vše je jen energie!:)

Jak jsem začínala

 

Dřímalo tedy ve mně přinesené přání z minulosti – stát se léčitelkou. Ale schopnosti ke zprostředkování léčivé síly se nikde nevynořovaly a nic nenasvědčovalo tomu, že by se tak mohlo stát. Rozhodla jsem se tedy, že si nebudu nic vynucovat ani provádět žádnou energetickou gymnastiku, a žila dál svůj život s cílem stát se lepším a čistším člověkem, s pokračujícím zájmem o léčitelství. A za několik let po absolvování kurzu Dornovy metody a Breussovy masáže, jsem náhle věděla, že se mé přání vyplní. Při Breussově masáži se přikládají ruce postupně na celou páteř a působí se při ní energeticky. To byl první dotek práce s energií, který jsem mohla zažít, ale pak už se způsob této práce stával individuálním a šel svou vlastní cestou.
Rozdíl mezi mou prací s energií a metodami, které  práci s energií učí je v tom, že jsem z rozumového chtění nic neotvírala, nevycvičila, ani mě nikdo do ničeho nezasvěcoval, ale že se schopnost léčení otevřela spontánně na základě intenzivní duchovní práce na sobě samé a na základě touhy s dobrými úmysly; v daném okamžiku, až při určité duchovní zralosti.
Související článek  Dar, který není zadarmo naleznete na mém Blogu.

 

Jaký je rozdíl mezi metodami a cvičeními, která napomáhají k otevírání čaker a obnově energetického toku v lidském těle (práce absolventa kurzů bez daru léčení) a přirozenou cestou obnovy s podmínkou vnitřního duševního pohybu (práce léčitele s darem léčení)?

Pro vysvětlení bych ráda citovala poznatky z knihy „Cesta k životu“, a tak dala čtenáři možnost vytvořit si vlastní názor. Moje zkušenost je s tímto poznáním v plném souladu.

„Každá duševní vlastnost je ve sjednoceném energetickém poli přítomna jako specifická vibrace, která představuje ideální formu této vlastnosti zachvívající se v přírodních zákonech. V případě, že frekvence čaker s touto ideální vibrací rezonují, dochází ke zvýšenému pronikání této vibrace skrze příslušnou čakru do organismu, kde posiluje stejnorodou vlastnost. Současně se touto rezonancí otevírá vyzařování, jež pozitivně ovlivňuje příslušnou partii fyzického těla. V případě, že se frekvence čakry neshoduje s ideální vibracínení čakra pro toto vyzařování prostupná, což přináší nepříznivé důsledky pro odpovídající psychické i tělesné funkce.

K otevření čaker bez vedlejších následků lze dospět jedině úsilím o duchovní čistotu. Snahou o rozvoj určité kladné vlastnosti vyvíjí lidský duch specifické vibrace, které rezonují s frekvencí příslušné čakry. Čakra se těmito záchvěvy pročišťuje a stává se způsobilou přijímat stejnorodé vyzařování ze sjednoceného energetického pole. Psychickým a tělesným funkcím, které jsou spojeny s touto čakrou, se dostává přílivu energie, jež je nezbytná pro jejich správnou funkci. Takto přijatá energie člověka neohrožuje, neboť duchovní činnost je zárukou nepřetržitého harmonického zachvívání v téže frekvenci.

Zcela opačná je situace tam, kde se prvořadým cílem stává otevření čaker pomocí nejrůznějších metod a cvičení bez ohledu na nutnost dosažení určité duchovní úrovně. Většina těchto cvičení je přejata z východu, kde se však vždy s nesmírným důrazem klade podmínka předchozího duchovního úsilí. V okamžiku, kdy se čakry otevírají bez respektu k tomuto pravidlu, přijímá tělo skrze oživenou čakru vyzařování, které by za normálních okolností nemohlo absorbovat. Opakovaným působením zůstávají takto povzbuzené čakry stále více otevřeny, a to i v době, kdy se na ně nepůsobí. Tak člověk přijímá ve zvýšené míře energetické vibrace, které jsou však zcela odlišného druhu, než ty, jež vytváří svou běžnou duchovní činností. Přijatá energie musí nutně působit rušivě, neboť v člověku nenalézá stejnorodou frekvenci, s níž by se souhlasně zachvívala a tím ji posilovala.“

„Kdo si myslí, že se k potřebné duchovní úrovni dopracuje cvičením ve svém pokoji a kurzy nebo tím, že se stane vegetariánem soucitně pohlížejícím na ty, kteří ještě nedospěli ke stejnému poznání jako on, ten se mýlí. O co výše pak stojí tzv. obyčejný člověk, který bez duchovních cvičení pozvedá a zušlechťuje svět svým myšlením, jednáním a nejvnitřnějšími pohnutkami, než ten, kdo se ve svých představách samolibě povýšil na úroveň hraničící s dokonalostí… “

„Pro každého člověka, který se rozhodl pracovat s energiemi a pomáhat tím druhým z toho všeho vyplývá, aby se nesoustředil pouze na čakry pacientů, ale stejnou pozornost věnoval i vlastním, neboť na jejich čistotě, signalizující tělesné zdraví a rozvinuté duchovní předpoklady, do značné míry závisí i úspěch jeho pomoci nebo léčby.“

Závěr Heleny Veselé

 

Odvěké přání člověka dosáhnout něčeho za nic se projevuje i na tomto poli, neboť touze dosahovat rychlých výsledků bez přičinění se tak těžko odolává. Každé vnější napomáhání, které není v souladu s vnitřním chtěním po duchovní změně toho, k němuž energie proudí, vyjde nakonec vniveč. A pokud přeci jen dojde ke zlepšení stavu, pak jde jen o dočasné trvání, než se potíže opět vrátí nebo se přesunou na  jiné místo. Stejně tak tímto způsobem napomáhání dotyčný promarnil čas, který mu byl dán k růstu, zrání a vývoji, neboť „problém“ si odnese s sebou na onen svět, aby před něho byl v dalším životě opět postaven.

K ohrožení při práci s energií může dojít z nevědomosti, ale i z ješitnosti či domýšlivosti, kdy si absolvent metody bez respektu k přírodním zákonům myslí, že ví a neví, že neví. A tak mistr různých metod a technik může být paradoxně na mnohem menší duchovní úrovni, než ten komu pomáhá.

Už od dávných věků se práce s energií používá pro pomoc lidem, zvířatům, rostlinám i zemi. I tento způsob pomoci je darem, který může splnit svůj účel jen tehdy, budeme-li ho využívat v souladu s přírodními zákony. Zárukou správného použití pak bude nejen poznání zákonitostí, ale také smysl pro zodpovědnost… a pokora toho, kdo se rozhodl tuto práci vykonávat.

Osobně vnímám práci s energií jako nikdy nekončící učební proces.

!!! Každému, koho toto téma zajímá, velmi doporučuji článek
„ Slova známých přírodovědců o víře v Boha“, který je plný překvapivých citátů vědců, a který by jistě překvapil mnohého materialistu i ateistu. Najdete ho na mém Blogu.


Uvedené citace najdete v knize:
PALOUČEK, Jan a Marcela MÜLLEROVÁ-PALOUČKOVÁ. Cesta k životu. České Budějovice: DONA, 1991

Člověk jako hmota

Až do nedávna, než začala východní filozofie a náboženství pronikat do naší západní kultury, bylo naše poznání založeno na fyzice konce 17. století a počátku 18. století. Vesmír byl definován I. Newtonem takto: Lidé i vesmír jsou pevné objekty, které se skládají ze základních stavebních prvků – atomů. Newtonovy zákony pohybu byly prohlášeny za základní přírodní zákony a fyzici věřili, že vesmír funguje jako pevný, neměnný, mechanický systém.

 

Myslím, že je smutné, že ještě i ve 21. století funguje každodenní život a myšlení mnoha lidí podle Newtonovské mechaniky.  A to i přesto, že na počátku 20. století A. Einstein svými objevy doslova rozbil všechny základní koncepty Newtonovského pohledu na svět. Einstein dokázal, že všechny formy elektromagnetického záření se mohou projevit jako částice (kvanta) nebo vlnění (energie), přičemž jedno může přecházet v druhé. Podstatou hmoty je tedy záření, které při určité frekvenci získává zcela specifické vlastnosti. Jde o formu záření, která se vytváří až při určitém stupni ochlazení, tzn. při určitém poklesu frekvence. Teprve potom se mohou vytvářet spojováním nepatrných částic při dostatečném nahromadění viditelné útvary, které jsou jinak samy o sobě příliš malé na to, aby mohly být spatřeny pozemským zrakem. Celý vesmír se tak jeví jako jednotné energetické pole… a hmota jako „ochlazené světlo“.

 

 A čím je člověk?

Tím, čím se cítí být!
Já se ve svém nitru cítím jako složitý energetický systém a zde na zemi dočasně…
i jako hmota.
Cítím se jako věčná nehmotná duše v pomíjivém hmotném těle.
A čím se cítíte být Vy?  

      

Při hledání odpovědi na tuto otázku najdete zajímavé podněty k zamyšlení na www.poselstvigralu.cz

Člověk jako energie

Co je sjednocené energetické pole?

 „Sjednocené energetické pole představuje souhrn veškerého vyzařování, které nás obklopuje, obecnou realitu, v níž se všichni neustále pohybujeme, a v konečném důsledku podmiňuje existenci veškeré hmoty se všemi jejími projevy.
Sjednocené energetické pole je nepředstavitelný rezervoár energie, z kterého můžeme intenzivně čerpat, avšak ono čerpání předpokládá znalost a respektování zákonů, jimiž se sjednocené energetické pole řídí!
Pojem sjednoceného energetického pole je tušením existence Světla, věčného a nekonečného pramene síly, který navždy zůstane pro lidského ducha, a tím spíše pro lidský rozum, nepoznatelný. Lidský mozek je schopen pochopit pouze to, co je s ním stejného druhu, tzn., co je s ním vystavěno na stejných principech, a to je jen část veškeré hmotnosti. Jakkoliv je vesmír nedozírný a úchvatný, zůstane vždy jen součástí velkolepého Stvoření, jež vzniklo vyzařováním ze Světla. Zákonům, jimž podléhá toto vyzařování, je nutně podřízena i veškerá hmotnost jako jeho konečný produkt. Hmota tedy zákony nevytváří, ale naopak, sama její existence závisí na působení těchto zákonů, jejichž původ přesahuje, mimo vši pochybnost, hranice kosmu. Tuto skutečnost mohou sice četní vědci popřít, nikoli však vyvrátit, neboť sami dosud bezradně stojí před otázkou, kde se vzal vesmír a snad i oni sami… 

 

 A kdo je člověk?

Ačkoli jsme lidmi, většina z nás, žel, neví, kdo je člověk…

Lidský duch
„Lidský duch je jádrem lidské bytosti, je tím co jediné v člověku žije a co jediné může nezkresleně přijímat záření z vyšších sfér. Projevuje se intuitivním cítěním zcela nezávisle na vnějších smyslových vjemech a rozumu. Dnes žijeme v době, kdy se lidstvo dopracovalo k tomu, že zaměňuje lidského ducha s rozumem. S rozumem, který spojuje zkušenosti a informace, které do něho byly vloženy, a vyvozuje z nich závěry, což dnes už umějí počítače mnohem lépe než my. Rozum je pouze na těle závislý nástroj, který má umožňovat duchu projevovat se ve hmotném světě prostřednictvím smyslových orgánů.“ Naše skutečné „já“ je tedy lidský duch.

 

Energetická těla (obaly lidského ducha)
Energetická těla (obaly) mají různou podstatu, tzn., že jsou různého druhu, nemohou se tedy navzájem mísit, ale jen k sobě připojovat.

Podstatou člověka je lidský duch (světelná substance).
Jeho tzv. jemnohmotným obalem je duše.
Jeho tzv. hrubohmotným obalem je fyzické tělo.

„Mezičlánkem mezi jemnohmotnou duší a hrubohmotným fyzickým tělem je astrální tělo, neboť duše a tělo se od sebe liší svým druhem. Astrální tělo je relativně samostatný funkční celek, který umožňuje vzájemnou komunikaci. Jeho existence logicky vysvětluje např. „fantómové bolesti“ při amputaci končetin.
Popsané obaly jsou spojeny stříbrnou šňůrou viditelnou jasnozřivými lidmi. Je možné si ji představit jako jemnohmotnou pupeční šňůru, která je identická s fyzickou pupeční šňůrou a která stejně jako ona, končí v solární pleteni – plexus solaris. Přes toto spojovací vedení působí duch na fyzické tělo.“
Další mezistupně (další energetická těla) zde nejsou uváděny.

„Všechna energetická těla do sebe zapadají jako části vysunovacího dalekohledu a v této poloze je pohromadě udržuje elektromagnetické záření.
Kdykoli dojde v průběhu života k předčasnému oslabení vyzařování, ať již ze strany pozemského těla v důsledku jeho onemocnění, nebo ze strany lidského ducha, většinou v důsledku ztráty vůle k životu, vzniká nebezpečí přerušení vzájemného spojení, tedy smrti. Astrální a pozemské tělo se po smrti rozpadají, neboť nemohou dále existovat bez vyzařování lidského ducha, pod jehož vlivem se vyvíjela.“
„Z uvedeného vyplývá nutnost dbát o své tělo tak, abychom špatnou stravou a chybami v životosprávě neoslabovali vyzařování svého pozemského těla a stejně tak nutnost zabývat se vážně svým duchovním životem, neboť jeho úroveň rozhoduje o charakteru vyzařování ducha, a tím i o pevnosti jeho spojení s tělem.“

 

Aura

„Aura člověka je souhrnem vyzařování, které vzniká spojením jemnohmotného (duše), astrálního a hrubohmotného (fyzické) těla, s oživujícími energetickými proudy mimohmotného původu. Tento prstenec vyzařování (ód) není specifický jen pro lidské bytosti, nýbrž obklopuje veškeré hmotné tvary v přírodě.
Aura představuje nejenom ochranný obal, ale současně i významnou komunikační vrstvu, jejímž prostřednictvím člověk přijímá vyzařování, která jej obklopují. Barva a charakter prstence vyzařování je v přímém vztahu s vibracemi, jež člověk vytváří svou duchovní i tělesnou činností, to znamená, že je odrazem jeho vnitřního úsilí a zároveň i fyzického zdraví nebo naopak nemoci. Barevné změny, deformace, defekty a další variace ve vzhledu aury mají vysokou výpovědní hodnotu o celé lidské bytosti.“

 

 Čakry

„Čakry jsou energetické orgány, které se vytvářejí na úrovni mezi astrálním a fyzickým tělem a které mají komplexní vztah ke všem projevům lidské bytosti. Jsou obrazem neustále probíhajících energetických změn a z tohoto důvodu mohou být využity při diagnostice a současně i terapii. Mají podobu rotujících vírů nebo kornoutů a jsou situovány v místech nahromadění nervové tkáně, jmenovitě v oblastech vegetativních pletení a mozku. Díky nim může probíhat výměna energie mezi vnějším prostředím a tělem.
Vzhled a barva čaker jsou zpravidla u většiny lidí značně zkalené, nezřetelné, deformované a dokonce nemusí být vůbec patrné. I když je tato situace běžná, není přirozená a svědčí o malém zájmu lidí rozvíjet v sobě ušlechtilé duchovní vlastnosti.“

 

Meridiány

 Meridiány jsou energetické dráhy, v nichž proudí životní energie. Probíhají uvnitř těla a vytvářejí dokonale propojenou síť, ve které proudí energie od orgánu k orgánu. Těmto vnitřním drahám odpovídají dráhy vnější, které se promítají na kůži a zprostředkovávají styk organismu s vnějším světem. Zásah na vnějších drahách může způsobit změny ve vnitřních orgánech a stejně tak se stav vnitřních orgánů odráží v proudění energie v jednotlivých meridiánech. Meridiány probíhají těsně pod kůží, přičemž v některých místech vystupují na povrch jako tzv. akupunkturní body.
Při práci s energií je používáno 26 drah, které tvoří energetický systém člověka.

 

A čím se cítíte být Vy?

Já se ve svém nitru cítím jako složitý energetický systém a zde na zemi dočasně… i jako hmota.
Cítím se jako věčná nehmotná duše v pomíjivém hmotném těle.

 

Uvedené citace jsou z knihy:
PALOUČEK, Jan a Marcela MÜLLEROVÁ-PALOUČKOVÁ. Cesta k životu. České Budějovice: DONA, 1991

Zajímavé pojednání k tomuto tématu najdete v knize:
ABD-RU-SHIN. Ve Světle Pravdy, Poselství Grálu. Stuttgart: STIFTUNG GRALSBOTSCHAFT, 2011

Více o této knize naleznete na www.poselstvigralu.cz.

 

Obrazová příloha

Energetická těla podle Barbary Ann Brennan

Autorka kreseb B. A. B. je původně vědecko-výzkumným pracovníkem NASA v oboru atmosférická fyzika, v současné době pracuje jako psychoterapeut a léčitel. Věnuje se studiu a práci s lidským energetickým polem a účastní se vědeckých projektů.

Obrázky naleznete v knize:
BRENNAN, Barbara Ann. Ruce světla, Léčení a lidské energetické pole. Praha: PRAGMA, 1998

 

Jak si lze představit jemné energetické tělo

Toto je jeden z velmi zajímavých popisů, který nám může pomoci získat přibližnou představu o energetickém těle. Takto své jemné energetické tělo popsala Irina Tweedie, vážená učitelka súfismu v Londýně. (Úryvek z knihy Daughter of Fire, Nevada City, CA: Blue Dolphin Pub., 1986, str. 127-128.)

 „Nejprve jsem si pomyslela, že moje krev začala světélkovat a že vidím, jak protéká mým tělem. Ale za chvíli jsem si uvědomila, že to není krev. Modravě bílé světlo se šířilo podél jiných struktur, které nemohly být krevními cévami. Ty jsem totiž viděla také – pulsovaly s každým úderem srdce a dělaly svou práci – zásobovaly tkáně krví. Ale nenesly s sebou světlo. Toto zvláštní, nadpozemské světlo, jasně viditelné v poloprůsvitném těle, používalo jiné kanály. Ale ovšem! Náhle jsem pochopila. Šířilo se podél nervů! Celá nervová soustava byla jasně viditelná a světlo v ní cirkulovalo právě tak, jako krev protéká cévami. Jenomže proudění krve končí v kůži, kdežto toto světlo se na úrovni kůže nezastavilo; procházelo jí a vyzařovalo ven, ne moc daleko, asi tak na devět palců (20-25 cm). Stále se proměňovalo, narůstaje a ztráceje se zvláštním druhem plápolání. Opouštělo tělo a znovu se do něho na jiném místě vracelo. Na mnoha místech těla byly body vypadající jako světelné víry a světlo vždy jedním z nich vystupovalo ven a jiným se zase vracelo. Protože se zdálo, že těchto bodů je nespočetně mnoho, vypadalo to jako zářící síť obklopující tělo zevnitř i zvenčí. Je to velmi krásná Pavučina Vesmíru, pomyslela jsem si a byla to fascinující, neobvyklá a nádherná podívaná.“

Pozn.
Tento popis je také potvrzením toho, jak těžké je přiblížit realitu onoho světa – zde konkrétně popis nehmotného energetického těla, pomocí tak zúžené formy vyjadřování, jakou jsou slova.

 

HUFFINES, LaUna. Sebeléčení světlem. Jak se spojit s anděli léčiteli. Praha: Šťastní lidé, 2000